10 největších mýtů o candátech: Jaké jsou pravdivé a co je fikce?

O tajemných predátorech z vodních hlubin koluje mezi rybáři spousta nejrůznějších povídaček. I proto přijde téměř při každé rybářské vycházce na přetřes otázka barev, tvarů a velikostí nástrah, které je vhodné používat. Debaty bývají ještě zanícenější, když se jedná o candáty.

Vynořují se stále nové a nové mýty, na které se v tomto článku podíváme, a zkusíme zjistit, zdali jsou pravdivé, nebo se jedná pouze o výplod rybářovy fantazie.

1.   Candáti berou jen malé nástrahy

Co k tomu říct? Candátí tlamka je – třeba při srovnání se štičí – opravdu menší, takže tito dravci preferují úměrnou kořist. To ale neznamená, že candáty ulovíme jen na nejmenší nástrahy. Zvláště na začátku sezony (červen, červenec) nejsou vůbec vybíraví a často zaberou na neuvěřitelně velké imitace. Co se týče gumových nástrah, vcelku běžně zhltnou velikosti 11-16 cm, u wobblerů většinou nejdu nad 14 cm. Osobně mám nejraději Deep Tail Dancer od Rapaly a Big Bullet či Moonraker od firmy SPRO.

2.   Čím měkčí guma, tím lépe

Určitě jste mnohokrát zažili situaci, kdy gumová nástraha vězela hodně hluboko v candátí tlamě. Je to tím, že candát kořist nasává a nepopadne ji extrémně rychlým útokem jako štika. Z tohoto důvodu preferuji spíše jigy s kratším ramínkem, které zapichuji tak, aby háček vylezl z těla gumové imitace zhruba v 1/3 délky. Nástrahy z měkkých materiálů ve vodě lépe pracují a ryba je snadněji nasaje. K mým oblíbeným patří HS Playboy (SPRO) a Effzet Longhorn (DAM).

3) Se stingerem candáta nechytíte

Něco na tom je, ale… Ve dnech, kdy candáti poctivě dobírají nástrahy, přídavný návazec (stinger) s trojháčkem opravdu nepotřebujeme. Ale pozor: určitě jste zažili dny, kdy candáti brali nedůvěřivě a spíše jen oždibovali ocásky nástrah, než aby je jednoduše zhltli. Pak je dobře usazený stinger na místě.

V závislosti na velikosti nástrahy používám nejčastěji trojháčky velikostí 8, 6 nebo 4. Koncový trojháček umísťuji tak do 2/3 gumy a ujistím se, že drátek (lanko, pletenka) na nástraze dobře a těsně sedí. Některé gumové imitace už mají na bocích vyfrézovaný žlábek, do kterého stingerový drátek snadno schováme. U ostatních můžeme k lepší fixaci použít speciální jehlu. S touto pomůckou upevníme stinger tak, aby co nejméně bránil nástraze v přirozeném pohybu. Namísto zapichování trojháčku do gumy lze použít magnet, který nabízí firma SPRO. Ten je vybaven šroubovacím drátkem, který zavrtáme do gumy, a na magnet přichytíme trojháček. Výhodou této vychytávky je, že všechny háčky trojháčku zůstávají volné a mohou tak plnit svou funkci.

3.   Ideální techniky lovu candátů jsou kopyto v létě a V-ocásek v zimě

Obecně by se asi dalo říct, že candát ocení akčnější chod nástrahy spíše v létě než v chladném období roku, což by mohlo tomuto mýtu dávat lehce za pravdu. Faktem ale zůstává, že když se candáti měli chuť krmit, záběry přicházely v zimě i v létě na oba druhy nástrah. Možná bych mohl říct, že když jsme chodili na ryby v době, kdy se candáti ještě snažili nabrat nějaké zásoby na dlouhou zimu (konec podzimu, začátek zimy), nástrahy s ocáskem ve tvaru V moc v kurzu nebyly. Naopak se mi zdálo, že kopyta pracovala při vláčení těsně u dna přesvědčivěji. Podle mé zkušenosti tedy tvar ocásku nástrahy není rozhodující.

Musím ale říct, že ocásek ve tvaru V bývá o něco lepší při agresivním vedení nástrahy nahoru a dolů vodním sloupcem. To využijeme spíše v létě, když potřebujeme vyburcovat k útoku letargické ryby.

Konečný verdikt ale zní: candáti berou nástrahy s oběma tvary ocásků zhruba stejně bez ohledu na roční období.

4.   Candáti se loví v hlubších partiích

Candát nemá moc rád jasné denní světlo, takže se zdržuje spíše v hlubší vodě, ale nemohu dogmaticky tvrdit, že je tomu tak vždycky. Naopak přišly chvíle, kdy jsme candáty lovili v sotva metrové hloubce. Na lokalitách s čistou vodou se ale candáti drží spíše hlouběji a na své loupeživé výpravy do mělčích partií se většinou vydávají až při západu slunce.

Rovněž v zimě bývá lepší zkusit chytat hlouběji, kde je konstantní teplota vody. Ale pozor: na řece, kde voda stále proudí, nebývají teplotní rozdíly tak markantní, takže candáty často ulovíme i na mělčích místech.

5.   Candáti oblibují tvrdé dno

Vypadá to, že tato pověra je víceméně pravdivá, protože candáty většinou nalezneme na místech s tvrdším, písčitým nebo kamenitým, dnem. Speciálně to platí tam, kde se vyskytují nějaké překážky, u kterých se mohou ukrýt, nejčastěji kameny, pařezy, zbytky stavení, potopené stromy – to mají candáti rádi a je jedno, jestli lovíme na stojáku nebo na řece.

Při hledání podobných míst určitě využijete kvalitní echolot, ale pomoci může i prostý cit v ruce. To, jestli jig poskakuje po kamenech či jiných překážkách nebo po bahnitém dně, pozná asi každý.

6.   Candáti jsou barvoslepí

Je vědecky dokázáno, že candáti mohou rozlišovat barvy. Otázkou zůstává jak? Určitě ne stejně jako lidské oko, které i ve vodě dokáže jasně rozlišit barvy. Úplně tedy nemůžeme spoléhat na tvrzení, že do přikalené vody použijeme jasnější barvy nástrah a do čisté zase neutrální. Někteří rybáři tvrdí, že bychom měli zabarvení našich imitací přizpůsobit barvě vody, na které lovíme (nahnědlá voda, hnědé nástrahy apod.). Může to tak být, ale provozujeme rybářský sport, takže co platí na jedné lokalitě, nemusí platit na druhé. Když ale pravidelně navštěvujeme určité revíry, časem poznáme, jaké barvy v jakých podmínkách fungují.

V jednom ze svých článků jsem psal o all-round barvách. Jsou to univerzální zabarvení, která na candáty platí téměř všude (zelená, žlutá a hnědá). To je i důvod, proč často s oblibou používám dvoubarevné vzory, které se pro mne časem staly číslem 1. Jsou hezky kontrastní a kombinace jako hnědobílá nebo červenobílá doopravdy fungují.

7.   S lankem bývá méně záběrů

Candáti tedy mohou rozlišovat barvy, ale jsou schopni vidět ve vodě lanko? Mé zkušenosti hovoří jasně: v přikalené vodě si ho ani nevšimnou, ale v čisté může být vše jinak. Důležitá je rovněž hloubka, na které lovíme. Pokud budeme stabilně chytat třeba v 10 m, nemusíme si s lankem dělat starosti. Někteří rybáři tvrdí, že za všech okolností používají fluorocarbon, čímž určitě nic nezkazíme.

Na druhé straně ale lovíme dravce a musíme mít na paměti, že někde poblíž vždy číhá štika se svými ostrými zuby. Pak je použití lanka na místě. Vyberte ale co nejtenčí a nejohebnější (7 × 7 je ideální), aby negativně neovlivňovalo chod nástrahy.

8.   Candáty ulovíme jen u dna

Většinou ano, zvláště v zimním období. Candáti (především hejna mladších jedinců) za svou kořistí obvykle pasou v blízkosti dna, kde tráví hodně času. Na začátku sezony a celé léto na ně ale můžeme narazit všude. Lov u dna tedy mnohdy nebývá nutností a nástraha může ryby zaujmout i ve sloupci.

Jsou dny, kdy chytání v hloubkách u dna ukáže, že to pro candáty zrovna není ono. Zvláště větší kusy často ulovíme ve středních vrstvách sloupce a je celkem jedno, ve které části roku.

9.   Candáti se nejlépe chytají ráno a večer

Toto tvrzení může být pravdivé, ale v různých ročních obdobích bývá vše jinak. Zvláště na začátku sezony a v létě můžeme candáty lovit po celý den. V chladnějším období pak candáti často své aktivity směrují do určité části dne. Známe to, že? Hodiny jsme na vodě zbytečně a pak přijde půlhodinka, během níž máme hned několik záběrů. Může se to přihodit v kterékoli denní době, v zimě často ráno a navečer.

10.  Lépe berou v proudu

Jak víme, candáti nežijí jen v řekách, ale i ve stojatých vodách. Proto se domnívám, že proud není až zas tak důležitý. Je zde však jedno velké ale,které samozřejmě platí jen pro tekoucí vody. Proud totiž nutí candáty k aktivitě. Zvláště patrné je to tehdy, když se hladina řeky zvedá a proud sílí. V takovém případě máme většinou slušnou šanci na úlovek. Jinak se candáti většinou nezdržují v hlavním proudu, ale spíše v tišinách a prohlubních, které jim umožňují šetřit síly. Pokud takové místo nalezneme, může tam na nás čekat překvapení v podobě několika ulovených ryb.

Závěrem

Některé mýty se často mohou jevit jako pravdivé po řadu let. Pravda ale většinou bývá někde uprostřed. Zkuste pravdu poodhalit vlastními zkušenostmi, což často bývá jediná cesta, jak nejrůznější rybářské fámy vyvrátit. Hodně štěstí a Petrův zdar!

Text / Jöran van Ingen

Foto / autor, Ann Christin van Ingen Weigel, SPRO

Překlad / Ivan Finta

Článek se souhlasem autora převzán z časopisu Český Rybář