Jak nejlépe vyzrát na oblíbené candáty a jejich hru na schovávanou?

Je světloplachý, miluje zakalenou vodu, kamenité dno a stanoviště často končící pro naše nástrahy vázkami. Mezi rybáři je bezpochyby extrémně oblíben, ale kvůli jeho náladovosti není vždy snadné jej ulovit.

Pokud se s muškařským prutem v ruce vydáme na candáty a chceme vyhrát jejich oblíbenou hru na schovávanou, je potřeba dát si na některé věci pozor. Pak nemusí muška, lépe řečeno streamer, fungovat o nic hůře než gumy i jiné umělé nástrahy. A je dost možné, že výsledek předčí očekávání...

Pravidla hry

Z logiky věci a znalostí o této rybě je jasné, že candáty můžeme zastihnout prakticky kdekoliv: na řekách, klubových nebo soukromých revírech, přehradách, údolních nádržích, pískovnách – a to u dna nebo i ve vodním sloupci. Jelikož je předem dané, že s mouchou nemáme šanci prochytat zdaleka tolik terénu jako s konvenčními nástrahami, musíme v první řadě zvolit revír s dobrou populací candátů. Je-li místní voda trochu přikalená nebo kalnějšího ražení, máme také během dne slušné šance na velké candáty. Ačkoliv se mnoho evropských vod díky současné EU legislativě relativně vyčistilo, má tento optický klam negativní vliv na složení a kvantitu přirozené potravy pro ryby. Zde také ryby hodně ubývají a dá se říci, že i hladoví.

Naštěstí to ale není případ všech vod, a tak v mém rodném Německu, v Čechách, na Moravě nebo v jiných místech po Evropě najdeme ještě některé typicky candátí vody s bohatými stavy místní populace. Na takových vodách je potřeba nalézt typické struktury, které mistr skleněné okoholt miluje: například převislé větve stromů a keřů poskytující stín, tvrdé, kamenité dno, potopené stromy a pařezová pole, zatopené ruiny, cesty, ostré terénní hrany, plata, plavební komory, mosty, vjezdy do přístavů a podobně.

Taktika pro schovávanou

Loď nebo jiné plavidlo nejsou nezbytné, ale v mnohém bohužel nenahraditelné. Jen tak budeme moci dobře lovit na místech pod stromy a keři, v plavebních komorách, pod mosty a zároveň snadno vyprostit uvízlou nástrahu. Jedno je naprosto jasné: kdo se cíleně rozhodne vydat na lov candátů s muškou, musí si být vědom velkého rizika ztrát. Vázky vyřešíme pomocí přívlačového prutu jednoduše, s prutem muškařským je to už vinou těžké, lenivéšňůry téměř nadlidský úkol.

Na candáty obecně a v přikalené vodě zvlášť je potřeba přesně nahodit. Potravu totiž většinou nesledují v žádných dlouhých úsecích a už vůbec je nebude vzrušovat nějaká vodou tažená muška s relativně malou akcí. Základ úspěchu spočívá ve dvou úkonech: na jedné straně dostat naši nástrahu pod větvemi či keři nebo na strmé hraně rychle do hloubky – a za druhé chytat tak, abychom měli ve sloupci dostatečně dlouhou dobu na vyklesávání nástrahy. Candát sice občas zaútočí i na gumovou nástrahu ležící na dně, záběry na streamery ale v 90 % případů přicházejí tehdy, když nástraha klesá ke dnu. Rychlost přitahování i jeho intenzita záleží na konkrétních podmínkách u vody, na lovném místě a náladě ryb. Někdy je méně více, jindy musíme často úspěšné laxnější vedení nahradit agresivnějším. Lovíme-li u podvodních překážek nebo nad pařezy – tedy na místech, jež jsou pro candáty domovem – musíme se s nástrahami dostat co nejblíže rybám, respektive překážkám, a zároveň zvolit tak dlouhou fázi klesání, abychom se streamerem zbytečně neuvázli. Není to úplně snadné, ale zase když se to podaří, je to nesmírně efektivní. Kdo na zmiňovaných místech vede nástrahu příliš rychle a vysoko, nedostane se s ní do zorného pole mnoha ryb, které nástrahu bohužel vůbec neuvidí.

Méně je definitivně více

Při výběru vhodných nástrah bychom se měli zaměřit na streamery délek 12-18 centimetrů, se kterými lze snadno házet. S materiálově bohatými, velkými muškami například s králičím ocáskem se hází obtížněji a přesnost není zrovna jejich výsadou. Měkké materiály, které při klesání výtečně pracují, přinášejí daleko více záběrů a ryb. Přesnost hodů je při tomto druhu rybaření velkým trumfem a jednoznačně přináší své ovoce. Zároveň ale není zdaleka tak nutné snažit se dosáhnout nějakých rekordních hodů. Do vzdálenosti 10-15 metrů je možné celkem přesně hodit, a navíc po zvednutí mušky z vody ji můžeme okamžitě dopravit na místo dění. Čím déle bude nástraha ve vodě, tím větší šanci na eventuální úspěch máme! A nakonec na kratší vzdálenost je streamer daleko lépe kontrolovatelný.

Streamer musí klesat ke dnu a zároveň je potřeba vytahovat ho do sloupce tak, aby neuvázl. Pokud nahodíme nástrahu do vzdálenosti 25 metrů, bude její přizvednutí ode dna vyžadovat daleko více šňůry, která ještě ve své délce táhne směrem dolů. Méně platí také pro koncový návazec. Vystačíme si s metr dlouhým z kvalitního monofilního vlasce o průměru 0,40 mm. Ten je oproti Hardmono nebo Fluorocarbonu hladší. Potápivý konec šňůry takto dlouhý návazec táhne stejnoměrněji ke dnu než by tomu bylo u návazce delšího. Tady by se mohlo stát, že potápivý konec by dosáhl dna a muška ještě zdaleka ne. Toto pravidlo se vyplatí dodržet i v čistých vodách, protože efektivita sestavy je daleko důležitější než její případná viditelnost. A kratší návazec snadněji nahodíte pod stromy nebo keře nad vodou.

Vhodné vybavení

Pro tento druh rybaření se výtečně hodí desítkovýprut. Poskytuje dostatečnou sílu jistě zaseknout i opatrné candáty, navíc i rezervu při zdolávání, abychom udrželi rybu před překážkami, kde se ráda ukrývá. Intermediální nebo plovoucí šňůra s nástavcem s potápivostí 3, 6 nebo 7 je nejlepší volbou pro hloubky mezi 1,5-6 metry.

Pokud se na revíru nějak výrazně mění podmínky pod vodou, vyplatí se mít připraveny pruty dva. 10 kg ocelové lanko je povinnost. Mělo by být měkké, hladké a tenké. Chrání před štikami a muška s ním pracuje daleko dráždivěji než například s 0,60 mm Fluorocarbonem. Podle mých zkušeností je nejlepší lanko Rio Wire Bite. Koš na odkládání šňůry zabrání nepříjemnému motání a zefektivní nám přesnost nahazování. Důležité je i použití kotvy jakmile začne foukat vítr nebo najdeme-li slibné místo. Lano vážeme nakrátko, aby loď zbytečně nejezdila sem a tam.

Tip! Díky své schopnosti nasát nástrahu dokážou candáti zcela zacuchat jakoukoliv mouchu. Zvláště u měkkých a jemných materiálů není od věci mít s sebou kartáček nebo psí hřeben.         

Candátí streamery

Candáti jsou v mých očích daleko náročnější než štiky. Jak jsem již několikrát zmiňoval, vlákna by měla být pěkně měkká, protože musíme lovit pomalu a zároveň propůjčit nástraze dráždivou akci. Streamer by měl mít délku 12-18 cm, v neprůhledných vodách doporučuji v každém případě vyzkoušet modely s UV aktivními materiály, například oranžovou, fluo zelenou či fialovou. Ale na druhou stanu se může stát, že i v kalné vodě jsou decentní vzory úspěšné! Pokud to daná hloubka dovolí, hodí se více nezatížené streamery, protože pomaleji klesají. Podle nálady ryb může dávat smysl použití kuličkového chrastítka. To zvyšuje v kalných vodách pozornost a může vyprovokovat pasivní ryby k záběru. Je dobré nenechat se ukolébat stereotypem a zkoušet nové metody a postupy, protože to často bývá rozhodující.

Kdo chce lovit candáty na mušku, musí si připravit přesný plán. Jen tak vyběhnout a chytat funguje pouze ve zcela výjimečných případech. Co se týká štik anebo okounů, můžeme být úspěšní, i když některé naše komponenty nebudou zrovna optimální. Candáty najdeme a chytíme pouze tehdy, bude-li vše do sebe dokonale zapadat, zvláště ve chvílích, kdy si s námi hrají na schovávanou...        

Text /Steffen Schulz

Foto / autor

Překlad /Radek Diviš