Magické Lofoty aneb Za rybami do jednoho z nejkrásnějších koutů severu

Norsko, a Lofoty zvlášť, láká celou řadu rybářů z celého světa. Jaké to je lovit v bohatých vodách drsného, ale krásného prostředí lofotského souostroví? Radek Diviš se dvěma přáteli tento zážitek absolvoval a nyní vám jej přiblíží prostřednictvím následující reportáže.

Do Norska pokaždé vyrážím s tím, že ulovím obřího halibuta. Jinak tomu nebylo ani vloni na konci srpna, když jsem se jako obvykle na poslední chvíli probíral v kanceláři svými mořskými rybářskými nástrahami. Tentokrát mě ale daleko více lákala druhová rybí pestrost a nádherná příroda Lofot, jednoho z nejkrásnějších koutů severu našeho kontinentu.     

Při předposledních dvou výpravách na sever Norska mi štěstí při lovu halibutů vůbec nepřálo, a to jsem věnoval téměř 90 % času soustředěné snaze o jejich zdolání. Loňské rybaření na ostrově Havøya bylo sice tvrdé, ale daleko lepší. Ovlivněni pozitivním dojmem z poslední výpravy jsme se s přáteli hned domluvili, že naše další cesta bude směřovat do kempu Nordic Sea Angling v rybářské vesničce Å na konci lofotského souostroví. Naším cílem nebyli tentokrát primárně halibuti, i když jsou v žebříčku sportovních hodnot nás všech stále na metách nejvyšších, ale tentokrát jsme se zaměřili na tresky tmavé. Koncem léta lze totiž kolem Lofot s úspěchem lovit skutečně pořádné exempláře. A ten, kdo již na svém prutu zažil kelera přes deset kilogramů, mi dá jistě za pravdu, že silový potenciál této aerodynamicky tvarované ryby je vskutku úctyhodný.

Navíc se zde dají lovit i mnohé další atraktivní druhy ryb, jako jsou tresky polak nebo makrely, což příjemně vyváží monotónnost lovu halibutů.

Ubytování jsme měli zajištěno ve vesnici Å na jihu ostrova Moskenesøy v Havøysundu (cca 100 obyvatel) v rybářském kempu firmy Nordic Sea Angling. K dispozici jsou zde tradiční lofotské chatky rorbu pro 4 i více osob. Nachází se v nich velký obývací pokoj s plně vybavenou kuchyní a terasou, WC se sprchou a dvě ložnice. V komplexu lze využít zastřešenou filetárnu, místnost k zamražení úlovků a sušárnu obleků.

Kotviště lodí/molo se nachází v bezprostřední blízkosti ubytování. K dispozici máte špičkové 7metrové lodě Arronet s volantem, elektrickým startováním, echolotem, GPS-plotterem, VHF vysílačkou a motorem 150 HP. Lodě jsou skutečně komplexně vybaveny všemi doplňky, které pro rybaření potřebujete. Samozřejmě se nabízí i možnost rybolovu z větší lodi Arronet (8,50 m / 300 HP) pod vedením zkušeného kapitána-průvodce. Kapacita této lodi je 5 rybářů plus průvodce (platíte pouze benzín, který projedete během rybolovu).

Cestování na Lofoty

Ať už člověk letí z Prahy, Vídně, nebo z Mnichova, zabere let do Osla a následný přelet do padesátitisícového Bodø prakticky celý den, protože většina spojů nenavazuje zrovna ideálně na vnitrostátní linku. To je ale pořád jen zlomek času, který by člověk strávil v autě cestou na Lofoty, která v našem případě z Českých Budějovic čítá notných 2 850 kilometrů. Volba naší obligátně sestavené čtyřčlenné skupiny byla jednomyslná. Odlet z Vídně proběhl podle leteckého plánu a bez komplikací. V Oslu jsme si čekání zkrátili výtečnou asijskou polévkou a sushi a přečkali dlouhou pauzu na vnitrostátní spoj.

Z radostné nálady nás u přepážky rychle vyléčil stevard, který nám suše oznámil, že nás do letadla nepustí, protože nemáme odbavená zavazadla. Tato nepříjemnost se mi už jednou stala ve Stockholmu, proto jsem se ve Vídni na letišti dotazoval, zda nám odbaví zavazadla až do Bodø. Moje snaha bohužel nepadla na úrodnou půdu a my se už pomalu připravovali na bezesnou noc. Brzy se nám ale vše podařilo vyřešit a stihli jsme další podvečerní spoj. Nabraná ztráta nám posunula i odjezd trajektem z Bodø na poslední možný termín patnáct minut po půlnoci. Dál si už vybavuji jen hořké procitnutí někdy kolem čtvrté ranní. Naštěstí na nás čekal vždy dobře naladěný průvodce Erik a s ním jsme se dopravili do vesničky Å, kterou Lofoty na západě v podstatě končí. Cesta strastiplná, ale pořád lepší než jet autem.      

Ráno bylo trochu kalné, a to především vinou krátkého spánku. Ale protože předpověď počasí zněla příznivě, byli jsme po krátkém proškolení a seznámení s pravidly kempu záhy připraveni vyjet na moře.

Stejně jako v jiných kempech společnosti Nordic Sea Angling platí i zde striktní pravidla ohledně dodržování 0,00 ‰alkoholu na moři. A doporučení k ochraně halibutů: všechny ryby nad 130 centimetrů se po ulovení a vyfotografování pouštějí zpět do vody a ty skutečně velké se fotí šetrně pouze ve vodě.

Tady je potřeba připomenout již mnohokrát zmíněné a zvednout palec nahoru, protože žádné moře není plné ryb, jak se někteří naivně domnívají!

Je sice pravdou, že sportovní rybáři z moře neodnesou zdaleka tu nejzásadnější porci, ale nad ochranou místní ichtyofauny a rozumným zacházením a nakládáním se všemi rybami by se měl zamyslet každý z nás.

Rybaření v Lofotech

Vinou mých pracovních povinností jsme tentokrát měli k dispozici pouhých pět dní rybaření. Pokud by vše včetně počasí do sebe ideálně zapadlo, bylo by to sice krátké, ale pořád ještě přijatelné. Jenže člověk míní a Neptun mění. A tak se naše rybaření kvůli silnému větru a velkým vlnám smrsklona tři a půl dne. Co naplat? Ale i ty jsme si parádně užili.

První den po opožděném příjezdu jsme po domluvě s Erikem vyráželi na vodu co nejdřív, abychom nepromeškali ani okamžik, protože z předpovědi bylo patrné, že si poslední dva dny zřejmě nezachytáme. Po krátké zastávce, kdy nám Erik předvedl desetiminutový koncert při lovu nástražních makrel, jsme dle jeho rad vyrazili zkusit lov halibutů. Odpoledne měl totiž sílit vítr.

Halibuti z naší přítomnosti úplně odvázaní nebyli, a i když jsme poctivě metr po metru prochytávali ta nejlepší místa, kde se již ulovilo několik ryb přes dva metry, výsledkem byl jeden menší halibut na gumu a dva neproměněné záběry na rybu nastraženou na anti-twist rigu.

K večeru jsme si zajeli zchladit žáhu do proudu věhlasného Moskenstraumenu mezi ostrovy Moskensøy a Værøy. A byl to vskutku impozantní koncert v ocelově černém podání. Jakmile se nám podařilo prodrat se vířící vodou a zuřivým vlnobitím do centra proudu, začalo to pravé keleří Eldorádo. Znal jsem to jen z vyprávění a musel si držet bradu. Erik nám popsal správnou techniku a pak se děly věci. Láďa na první dobrou našel menší gumu imitující úhoříka, na kterou zdolal na deset hodů deset ryb. Já byl úspěšný na svůj oblíbený modrobílý Storm, Michal na Westin v barvě makrely a Martin s Erikem na popp. Bylo to náramné. Škoda, že takové chvilky netrvají trochu déle, člověk by si je asi víc užil. I tak to byl nádherný lofotský start, který jsme večer zakončili báječnou večeří z nástražních makrel, které nám zbyly.

Hned ráno následujícího dne bylo v plánu vyzkoušet lov kelerů, pokusit se samozřejmě opět o halibuty a nakonec, pokud zbude čas, i o polaky podél skal. Myslím, že plánovat by nám šlo. S chycenými rybami to ale už taková sláva nebyla. Kelerů byl sice neustále plný echolot, ovšem námi nabízené laskominyje vůbec nezajímaly. Několik ryb jsme sice chytili, ale bylo to těžké.

Přesunuli jsme se na halibuty a zkoušeli dlouhé hodiny za totálního bezvětří driftovat po nejlepších flecích zdejší lokality nedaleko od ostrova Værøy. Když už se na lodi otestovalo úplně všechno a možná bychom i ztratili naději, zavelel Erik k přesunu. Znamenalo to vytáhnout nástrahy. Gumy vyjely k hladině bez zájmu ryb. To se ale netýkalo Martinovy nástrahy, protože jeho makrelu kus nade dnem atakoval halibut, který zamířil úprkem dolů. Celé se to odehrálo v mžiku a ne se šťastným koncem. Ryba sice zřejmě dobře visela, ovšem Martin po pobídce Erika zasekl, šňůra praskla a prut ohnutý až do vody vystřelil nahoru. Byla to krásná ryba a promarněná šance. Další jsme již nedostali, protože se začal zvedat ohlášený vítr.

Raději jsme se tak vydali zpět na bezpečnou stranu Moskenstraumenu a zbytek výletu věnovali lovu polaků. To byl další z vrcholů naší lofotské výpravy. Jakmile jsme vypilovali techniku a sladili rychlost nástrah se zlatavými šípy, bylo nám dopřáno užít si nádherných chvil a ostrých soubojů na lehčí náčiní. Nikdy jsem něco podobného nezažil a už celkem chápu, proč někteří rybáři polaky tak opěvují. Rybu kolem devadesáti centimetrů si ulovil každý z nás.

Další dny jsme se už jen mohli modlit, aby se počasí umoudřilo, ale příliš se mu nechtělo. Podnikli jsme s Erikem ještě jeden odpolední výlet na druhou stranu souostroví, která byla za větrem, ale jen velmi relativně. Martinovi se podařilo chytit dva menší halibuty, zdolali jsme několik tresek obecných nepřesahujících metr délky a cestou zpátky ještě několik pěkných polaků. Pak vítr zesílil natolik, že byl trochu problém vrátit se zpátky. Erik nás nakonec jako vždy bezpečně dopravil do přístavu, ale vyskákaníjsme byli parádně...

Po zbytek našeho pobytu jsme moře sledovali už jen zdálky. Vydali jsme se ale ještě na krásný výlet do vesnice Reine spojený s výšlapem na vyhlídku a zaslouženým obědem v místní stylové rybářské restauraci. Pak se zkazilo počasí definitivně. K silnému větru se přidal déšť, a tak jsme byli vděční, že se můžeme vrátit domů o den dříve, protože předpověď počasí na další dny vypadala velmi podobně.                               

Závěrem

Byl to zajímavý a poučný výlet. Halibuti se k nám tentokrát chovali velmi skoupě. O to víc jsme si užili akční lov kelerů a polaků na přívlač a já osobně i lov nástražních makrel na lehké náčiní. Lofoty mají stále obrovský potenciál se staletou rybářskou tradicí a moderní turistickou současností, včetně leteckého spojení Bodø–Leknes společnosti Widerøe. Servis poskytovaný firmou Nordic Sea Angling byl opět prvotřídní (ubytování, lodě, zázemí), a když k tomu máte na palubě Erika nebo někoho jiného z výtečné party průvodců, je téměř jisté, že vaše nástrahy jsou cílovým rybám neustále nablízku!

Chtěl bych za českého rybáře poděkovat svatému Petrovi za pěkné úlovky, Martinu Urbanovi (CA Worldfishing) za perfektní organizaci výpravy, Eriku Axnerovi za nadstandardní průvodcovský servis a přátelům Láďovi s Michalem za příjemnou společnost.

Chcete se vybavit na mořský rybolov? Azfishing.cz je zde pro Vás.

Autor: Radek Diviš 

Článek se souhlasem autora převzán z časopisu Český Rybář