Návazce na dravce! Fluorocarbon, nebo lanko?

Staré známé pravidlo říká, že celá sestava pro lov dravců je tak silná jako její nejslabší část. Když tedy ryba snů podrobí váš návazec drsnému testu, musíte si být jisti, že opravdu vydrží.

   Jednoduchý výběr silného ocelového lanka nemusí být vždy tou nejlepší volbou. Jednak je ve vodě dobře viditelné (zvláště když chytáte v čisté vodě), a navíc často negativně ovlivňuje chod nástrahy. Jaký návazec a v jakých podmínkách tedy zvolit? Na následujících řádcích se pokusím vysvětlit, jak uvažuji při výběru správné varianty.

Fluorocarbon, nebo lanko?

   Každý rybář asi zažil, že útočící štika nezlikviduje svými ostrými zuby jen kořist, ale velmi často i vlasec (šňůru). Pokud použijeme ocelové lanko nebo fluocarbonový návazec, riziko překousnutí notně zredukujeme. A nejen překousnutí! Zároveň chráníme naši sestavu i proti předření o ostré překážky na dně. Můžeme tedy v podstatě použít obojí, ale... pozor na materiál, který mívá značně rozdílné vlastnosti.

   Velkou výhodou fluorocarbonu je jeho „neviditelnost“ pod vodou. Zvláště v čisté vodě tuto vlastnost oceníte při lovu dravců (jako třeba štika nebo bolen), kteří svou kořist vyhledávají hlavně zrakem. Navíc je fluorocarbon dostatečně tuhý na to, aby chránil celou sestavu před zamotáním při nahazování i ve vodě. Připočteme-li, že je dostatečně pevný a oděruvzdorný, máme v podstatě ideální variantu pro návazec. Vždyť fluorocarbon o průměru 0,95 mm v pohodě udrží hmotnost kolem 40 kg!

   Pravda, při navinutí na cívku se trochu kroutí, takže před lovem je dobré celý návazec narovnat, třeba doma nad horkou párou. Po nahřátí a vyšponování se srovná a může znovu plnit svou funkci.

   Pokud používáte silnější průměry, je dobré fluorocarbon zajistit trubičkou se dvěma průjezdy, kterou zmáčknete speciálními kleštěmi. Ještě než tak učiníte, nahřejte protažený konec fluorocarbonu nad čajovou svíčkou (na rozdíl od zapalovače budete mít obě ruce volné) a vytvořte tak jisticí kuličku, která neproklouzne ani při velké zátěži.

   Už jsme si řekli, že fluorocarbon je dostatečně pevný, oděruvzdorný a ve vodě téměř neviditelný. To jsou skvělé vlastnosti! Ale... je tu i druhá strana mince? Samozřejmě že ano. Díky tuhosti materiálu může být mnohdy negativně ovlivněn přirozený chod nástrahy. Většinou se to neprojeví u velkých nástrah, ale ty menší mohou ztratit hodně ze své přitažlivosti. A když použijete tenčí fluorocarbon, zase nebudete dobře chráněni před ostrými štičími zuby. V takovém případě přichází čas lanek!

    V dnešní době už jsou úžasně tenká a pružná, takže dovolují nástraze ukázat, co umí. A právě to, že jsou tenčí, je další velkou výhodou, protože nekladou ve vodě takový odpor jako třeba milimetrový fluorocarbon, takže když je potřeba, můžete se stejnými nástrahami „pracovat“ hlouběji.

   Volbu, zda použít fluorocarbon, nebo lanko, tedy řeším dle konkrétní situace u vody a záleží na mnoha faktorech. Především ale na zvolené nástraze, čistotě vody, předpokládané hloubce, ve které budu nástrahy vodit, a v neposlední řadě i zvolené technice lovu. Když tedy kupříkladu lovím s jerkovými nástrahami za silnějšího větru v čisté vodě, nasazuji fluorocarbon. Pokud jdu ale trolovat s menšími nástrahami v přikalenější vodě, použiji lanko.

   Kvalitu lanka velmi často poznáme podle ceny. Obvykle jsou v dnešní době vyrobena z jednotlivých splétaných ocelových pramenů, a to většinou ze 7 (1 x 7), 49 (7 x 7 – sedm pramenů po sedmi ocelových vláknech) nebo 19 (1 x 19). Nejkvalitnější je asi lanko 7 x 7 a také za něj zaplatíte nejvíc.

   Pokud tedy použiji lanko, vždy ho prostrčím jisticí trubičkou hned třikrát. Jednou skrz, vytvořím smyčku, vrátím se zpět a volný konec lanka ještě zasunu zpět do trubičky, než ji kleštěmi smáčknu. Tímto jednoduchým trikem ochráním kmenový vlasec (šňůru) před ostrým roztřepeným koncem lanka.

   A co titanová lanka? Jsou pevná, tenká a naprosto bez paměti. Mnoho kolegů je považuje za naprostou špičku, ale já k nim trochu ztratil důvěru. Velmi často se totiž neočekávaně lámou, dokonce i při náhozu. Tak jsem jednou sledoval, jak se můj oblíbený redhead po hodu pomaličku potápí, a nešlo s tím nic dělat... Tu samou situaci mi popsalo i několik mých přátel, takže jsem se vrátil k osvědčeným materiálům. Na druhou stranu znám mnoho rybářů, a některých opravdu dobrých, kteří s titanovými lanky chytají bez problémů. Nechci vás nijak odrazovat, vyzkoušejte... uvidíte!

Vertikální lov

   Pokud jdu chytat vertikálně, záleží výběr návazcového materiálu na několika důležitých aspektech. Jednak musím vzít v úvahu typ vody, zadruhé pak znát místo, kde budu lovit, a hlavně... musím si v hlavě srovnat, jestli mám reálnou naději, že zabere štika, což je ze všeho nejdůležitější. Fluorocarbon o nosnosti do 10 kg uvázaný přímo na kmenovém vlasci určitě zaručí dokonalou prezentaci nástrahy. I malá průtažnost fluorocarbonu zajistí, že návazec ustojí candátí potřepávání hlavou a udrží rybu celkem v pohodě.

   Pokud ale očekávám záběr štiky, je tenký fluorocarbon příliš zranitelný a já raději volím pevné ocelové lanko. Vím dobře, že při vertikálním lovu se poměrně často spletou i velmi slušné štiky, takže pochopíte, že raději udělám vše pro to, abych o takovou zubatou krasavici nepřišel!

Malé je krásné

   I když cíleně stražím na okouny s malými wobblery nebo gumami, vím, že záběr štiky prostě může přijít. A to je i důvod, proč při relativně jemném lovu vypouštím fluorocarbon a nasazuji ta nejtenčí lanka, která mi umožní vláčet i s malými nástrahami, aniž by výrazně negativně ovlivnily jejich chod. Nejraději mám Flexonit 1 x 19 o nosnosti 4,5 kg. Další výhodou této volby je fakt, že lanka se neodřou o překážky na dně či o pole škeblí.

   Opravdu tenké lanko je dobré uvázat přímo na kmenový vlasec. Nemám moc rád způsob „uzel na uzel“, který dramaticky snižuje nosnost celé sestavy. Proto raději vše řeším pomocí bezuzlového vázání. Tento způsob rychle spojí obě části bez omezení nosnosti sestavy. Používám k tomu ty nejmenší bezuzlové spojky (vel. SS), které stále disponují nosností kolem 8 kg. S takovou sestavou pak mohu vláčet i nejmenší nástrahy bez výrazných změn v jejich chodu.

Boleni

   Tito superrychlí lovci mají vynikající zrak a jejich lov vyžaduje trochu cviku. Pokud chytám s tenoučkým lankem, velmi často se stává, že nástrahu jen lehce ochutnají, než aby ji dobrali stylem „nedožijeme zítřka“. Při cíleném lovu tedy nastává ideální čas pro použití fluorocarbonu. Protože se lov většinou odehrává v mělčích partiích, horních částech vodního sloupce a vedení nástrahy bývá hodně rychlé, je procento útoků štik malé.

   Fluorocarbon spojuji s kmenovou pletenkou vylepšeným Albrightovým uzlem. Není nijak masivní, dobře klouže očky prutu i z cívky, a proto mohu klidně použít i delší návazec. Většinou dělám tak metrový, ale občas jej i prodloužím, abych nedal nedůvěřivému bolenovi čas zkoumat celou sestavu. Speciálně větší kusy totiž bývají hodně vychytralé.

   Záměrně volím trochu silnější fluorocarbon, protože mi pomáhá k tomu, aby se sestava v průběhu stovek hodů nemotala. Zvláště to oceníte při lovu za silnějšího větru. Fluorocarbon o nosnosti cca 10 kg omezuje motání na minimum a zároveň spolehlivě ustojí agresivní záběry, které při lovu bolenů můžete očekávat.

Karabinky, obratlíky, trubičky

   Na trhu je obrovské množství značek, co se návazcových materiálů týče, ale zaznamenal jsem velké rozdíly v kvalitě, takže si veškeré návazce vyrábím sám. Je to jistota, že mám přesně to, co chci mít!

   Co se trubiček týče, dávám pozor hlavně na materiál, ze kterého jsou vyrobeny (neměly by být příliš tenké), a také na to, aby neměly příliš ostré okraje.

   Obratlíky používám naprosto obyčejné. Na své nejoblíbenější montáže o nosnosti 3–5 kg nasazuji ty nejmenší obratlíky, které běžně dostanete v rybářských obchodech. I tak mají větší nosnost než vlastní návazce či kmenová šňůra.

   Výběr karabinek je velice důležitý, protože příliš slabý materiál a následné rozevření pod tlakem bývají nejčastější příčinou ztráty ryby. Používám rychloupínací karabinky z pevného, nepříliš ohebného materiálu. Práce s nimi je jednoduchá a jsou spolehlivé.

   Všechny vyrobené návazce pečlivě ukládám v pouzdrech s označením typu a nosnosti. Tak mám u vody maximální přehled a neztrácím volně se povalující návazce.

   Na závěr mám jednu radu, která funguje stejně dobře u všech typů návazců. Pokud uvidíte jakékoli známky poškození, nebuďte líní a celý návazec vyměňte! Nechcete přece přijít o životní rybu?!

 Po nahřátí a vyšponování se fluorocarbon srovná a může znovu plnit svou funkci.

Text / Yvo Bindels

Foto / autor

Překlad / Ivan Finta