Návazce na sumce aneb pro každou situaci ten pravý!

Ztráta sumce při zdolávání je vždy doprovázena pořádnou porcí hněvu, ale pro rybu může mít daleko horší následky, než je pouhý rybářův hněv. V minulosti jsem již ulovil několik ryb, které si vinou utržené šňůry přivodily ošklivá zranění v oblasti tlamy a hlavy. Neutěšený pohled na tyto zubožené sumce nabízel smutný příběh lidských přehmatů, jenž skončil zarostlými dírami s uvízlými háčky, či dokonce přetrženými nebo chybějícími čelistmi.

Místa, ve kterých zůstane háček po utržení viset, se mohou snadno zanítit tak, že valná většina masa kolem začne vyhnívat. Navíc se ještě může ztržený kus šňůry, který sumec s sebou vleče, kdekoliv pod vodou v překážkách zachytit. To může mít za následek, že si ryba vytrhne háček i s okolní tkání a z tohoto setkání s „vyšším druhem“ si odnese životu nebezpečné rány. Přetržené šňůry, povolené uzly nebo narovnané háčky jsou velmi častým důsledkem nekvalitních sumcových návazců. Škoda, protože trocha dobré přípravy by případné riziko ztráty ryby mohla již předem minimalizovat na únosnou mez.

Hotové sumcové návazce je možné koupit v mnoha variacích, a to pro nejrůznější obecně známé montáže. Zde ovšem vyvstává otázka, nakolik dobré a kvalitní tyto produkty skutečně jsou a zda by se z mnoha důvodů nevyplatilo vytvořit si je vlastními silami? Pro mne je odpověď jednoznačná, jelikož při zdolávání velkých sumců se na všechen materiál vyvíjí enormní síla, které každá použitá součást montáže i udice samotné musí odolat. Mám-li se k hotovým návazcům vyjádřit, musím zvolit nepříliš hezká slova, protože se nehodlám spoléhat na masový produkt, jehož uzly umotala 8letá thajská dívenka, a proto si své sumcové návazce vážu výhradně sám. Samozřejmě že v oboru existují renomované firmy, jejichž hotové produkty nejsou špatné, ovšem největší důraz je zde kladen na optiku nabízeného výrobku a samotná kvalita komponentů a zpracování je až v některém z dalších plánů. A navíc vlastnoručně vyrobené návazce na sumce mají oproti těm hotovým i některé nepopiratelné výhody.

Výhody vlastnoručně vytvořených návazců

Velmi důležitým bodem je to, že naprosto přesně vím, z jakých komponentů byl můj návazec sestrojen, a mohu tak dát pozor na každou jednotlivou součást. Při zdolávání pak vím, co můj návazec reálně vydrží, a tomu mohu přizpůsobit tlak na rybu nebo odpovídajícím způsobem povolit brzdu. Důvěra ve vlastní materiál je důležitá, protože jen tak mohu bez starostí zdolávat a předejít chybám s fatálními následky.

Dále je velmi podstatné, jak daleko od sebe jsou háčky navázány, protože právě to rozhoduje o tom, pro kterou nástrahu je návazec vhodný. Zpravidla se u nástražní ryby háček nachází v oblasti hlavy a v zadní části tak, aby šňůra v optimálním případě kompletně přiléhala k tělu nástrahy. Je-li zvolená vzdálenost příliš dlouhá, vzniká odstávající smyčka. Při příliš malém rozestupu se pak nástražní ryba chová velmi nepřirozeně.

V případě odstávající šňůry může docházet k planým nebo neproměněným záběrům, protože šňůra znesnadňuje efekt zaháknutí, zkušení sumci tento viditelný švindl rychle prokouknou a na záběry můžeme zapomenout. Pokud se již od samotného počátku postarám o své návazce, mohu si odstup obou háčků určit sám. Své sumcové návazce si vážu těstě před jejich použitím přímo u vody, abych je mohl přesně přizpůsobit použité nástražní rybě a tím získat optimální vzdálenost háčků. Zpravidla se loví s nástrahami podobných velikostí, což nevylučuje použití starších návazců. Stačí je pak jen „poměřit“ s nástražní rybou, abychom našli vhodný. Jsou-li na návazci viditelně odřená, lehce narušená místa nebo nějaké jiné negativní příznaky, měli bychom ho okamžitě vyměnit, abychom předešli zbytečnému utržení, které je velmi pravděpodobné.

Při volbě návazcových materiálů často sázím na monofilní vlasce o průměru 1,2 mm. Má to jednu zásadní výhodu v tom, že se živé nástražní ryby (samozřejmě pouze tam, kde je to povoleno) nemotají a podle mého názoru i zkušení sumci monofilní vlasec tak snadno neprokouknou. Pletená šňůra se ve vodě vznáší, sumec s ní může během záběru svými citlivými vousy přijít do kontaktu a tím celá akce ihned končí. Tvrdý monofilní vlasec oproti tomu při nasátí potravy před tlamou sumce trochu odstává, ohne se kolem vousů tak šikovně, že dokonce nedůvěřiví staří sumci ztratí svou opatrnost. Další výhodou, která mluví pro vlastnoručně zhotovené návazce, je ta, že si můžeme zvolit jeho délku. Nejčastěji bývají hotové návazce dlouhé cca jeden metr, což je pro mne příliš málo. Právě na řekách se silnějším prouděním tlačí proud kompletní návazec směrem ke dnu a pouze s daleko delším návazcem lze zajistit jistý odstup ode dna. Z tohoto důvodu zpravidla volím při lovu s podvodními splávky montáže o délkách kolem 2 metrů.

Rychle a snadno k vlastní sumcové montáži

Snad ze strachu, že by mohli při výrobě vlastní montáže udělat fatální chybu, si nováčci na poli cíleného lovu sumců často tolik nevěří, a proto raději sází na montáže hotové. Výcvik dělá mistra, jak říká známé německé přísloví, a já to mohu jen potvrdit a každému říci, že vyrobit si vlastní pevný sumcový návazec je všechno jiné, jen ne těžké. Jednotlivé komponenty jsou ve srovnání s jinými lovnými technikami celkem velké a silné, že není ani potřeba mít v prstech chirurgický cit.

Krok 1:

Uzlem známým z prostředí kaprařiny a zvaným „no knot“ vážu každý háček, respektive trojháček montáže a nezáleží na tom, zda se jedná o monofilní vlasec nebo pletenou šňůru. Jako první uvážu na konci návazce pojistný uzlík (obrázek 1 vlevo), který slouží jako ochrana, pokud by se stalo, že při velkém tlaku dojde u vlasce/šňůry k dotažení o pár milimetrů. Předesílám, že se mi to ještě nikdy nestalo, ale i přesto chci mít raději jistotu, aby se mi někdy náhodou nepřihodilo, že kvůli tomu přijdu o pěknou rybu.

Krok 2:

Nyní protáhnu uzlík očkem háčku, respektive trojháčku a obtočím návazcový materiál kolem háčku/trojháčku od očka osmi až deseti oviny. Konec návazce vedu následně opět skrze očko, vše pečlivě dotáhnu a háček nyní drží skutečně bombasticky (obrázek 1 uprostřed). Použitý materiál pro návazec (vlasec/pletená šňůra) neztrácí při této technice téměř žádnou nosnost, protože v konečném důsledku nejde v podstatě o žádný skutečný uzel.   

Krok 3:

Oviny je nyní potřeba zajistit/překrýt kouskem bužírky, aby se neuvolnily. Trochu nasliněná bužírka sklouzne velmi snadno přes oviny, a jakmile uvnitř sliny vyschnou, obejme a pevně zajistí oviny (obrázek 1 vpravo). Doporučuji mít s sebou v kufříku různé průměry ochranných bužírek, aby bylo zajištěno optimální padnutí. Mějte na paměti, že monofilní vlasec je například tlustší než pletená šňůra, zatímco ramínko jednoháčku je výrazně štíhlejší než ramínko trojháčku, představující spojení síly tří ramínek háčků do jednoho celku.

Krok 4:

Doplňkově je nyní možné na návazec navázat druhý jednoháček, respektive trojháček, který přivážeme stejně jako ten první. Bude-li naší nástrahou ryba, měl by se návazec přizpůsobit její velikosti a optimalizovat vzdálenost mezi háčky, aby návazec poté přiléhal k nástražní rybě. Podle zvolené metody je možné nyní v případě potřeby navázat podvodní splávek cca 15 centimetrů od posledního háčku a ten zafixovat dvěma zarážkami.  

Krok 5:

Nakonec spojím návazec přímo přes pevnostní ložiskový obratlík s kmenovou šňůrou. Pro tento účel používám osmičkový uzel, který ve skutečnosti není žádným opravdovým uzlem, ale sestává z vícero smyček. Výhoda spočívá v tom, že nedochází k téměř žádné ztrátě nosnosti a tento smyčkový uzel se pod tahem sám dotahuje. Než přistoupíme k vytvoření osmičkového uzlu, je potřeba nejprve navázat takzvané oko sloužící jako ochrana, aby nemohlo dojít k žádnému zlomu šňůry. Kvůli tomu se šňůra dvakrát provleče skrze očko ložiskem opatřeného obratlíku tak, že vznikne velká smyčka (obrázek 2 vlevo). Konec šňůry se opět dvakrát provleče vzniklou smyčkou (obrázek 2 uprostřed) a oba konce se pevně dotáhnou (obrázek 2 vpravo). Nyní následuje vytvoření vlastního osmičkového uzlu, kdy se pod okem z obou šňůr vytvoří smyčka (obrázek 3 vlevo) a ta se jednou otočí kolem své osy (obrázek 3 uprostřed). Nyní je možné obratlík nebo zbylé konce šňůr protáhnout smyčkou a celý výtvor silně dotáhnout (obrázek 3 vpravo).

Sumcový návazec je nyní připraven k nasazení a při použití dobrých a kvalitních komponentů by měl obstát i v těch nejtěžších podmínkách u vody. Výše zmíněné připevnění háčků, stejně jako obratlíku je základním stavebním kamenem téměř všech montáží pro lov sumců a vy si tak můžete během chvíle sami navázat požadovaný návazec.

Flexibilně s kombinovaným návazcem

Všem, kteří si své návazce nejraději vážou doma a k vodě vyrážejí již plně připraveni, se nabízí takzvaný kombinovaný návazec (Combi-Rig). U tohoto typu návazce lze totiž o pár centimetrů měnit vzdálenost háčků od sebe, takže je možné různě velké nástrahy s návazcem přesně sladit. Hlavní část návazce sestává z monofilního vlasce, zatímco šňůra mezi oběma háčky je pletená. Díky vícero ovinům pletené šňůry kolem prvního háčku lze vzdálenost zkrátit tak, aby bylo možné optimálně nastražit i menší rybu.

Pro tento účel nejdříve na pletenou šňůru navážu trojháček, jak to bylo popsáno výše. Šňůra představuje rozestup mezi háčky a měla by tedy mít odpovídající délku. Na druhém konci navážu smyčku, kterou spojím s očkem jednoháčku (obrázek 4 nahoře), a šňůru namotám na ramínko háčku. Nakonec háček spolu s pletenou šňůrou svážu uzlem typu „no knot“ s monofilním vlascem (obrázek 4 uprostřed). Poté, co bude návazec případně dovybaven podvodním splávkem a obratlíkem, mohu vzdálenost mezi háčky zkracovat, pokud pletenou šňůru omotám kolem ramínka háčku (obrázek 4 dole).

Vlasová montáž pro opatrné sumce

Sportovní lov sumců je jednoznačně na vzestupu! To samozřejmě zjišťují i ulovení sumci a stávají se ve vztahu k našim nástrahám logicky opatrnějšími a méně důvěřivými. Na lokalitách s enormním rybářským tlakem proto často sahám po vlasové montáži. Na jednu stranu na sobě nástraha nemá téměř žádný kov v podobě háčků a na stranu druhou působí nastražená ryba přirozeněji, loví-li se s nástrahami živými. Tato montáž sestává ze dvou jednoháčků. „Nastražovací“ háček ukotvím v tlamce ryby a „chytací“ je volný nad ním. Dopředu samozřejmě nevím, který z háčků se nakonec v sumčí tlamě zachytí, proto by oba měly být kvalitní a velmi pevné.

Nejprve na pletenou šňůru navážu „nastražovací“ háček pomocí „no knot“ uzlu (obrázek 5 vlevo) a opatřím ho kouskem bužírky. Ta by měla být trochu delší, aby vyztužila vlas a zamezila jeho přetáčení. Podle velikosti nástrahy nechávám vlas dlouhý mezi 6 a 10 centimetry a opatřím ho smyčkou, do které bude následně přivázáno očko „chytacího“ háčku (obrázek 5 uprostřed). Na samotný závěr položím vlas zezadu ramínka „chytacího“ háčku a přivážu ho podle výše zmiňovaných kroků (obrázek 5 vpravo).

Na sumce jistě a s dobrou výbavou!

S popsanými montážemi pro lov sumců z tohoto článku je možné pokrýt téměř všechny praktikované metody moderního lovu sumců, přičemž každý z těchto návazců se hodí pro lov s podvodními splávky, ale také pro trhací montáže umístěné na bójích nebo na stromech. Nejpodstatnější na celé věci je však fakt, že při tomto způsobu tvorby vlastních návazců lze bezpečně zdolat prakticky každého sumce, aniž bychom se museli strachovat o to, že se šňůra/vlasec někde přetrhne. Ten, kdo si i přesto hodlá své sumcové návazce kupovat hotové, by si je měl před použitím podrobně prohlédnout a zkontrolovat každý z použitých komponentů. Sumci by přeci neměli trpět našimi chybami, které by je mohly na celý život poznamenat nebo v tom nejhorším případě život stát…                                  

Přeji mnoho úspěchů a trpělivosti.

Text / Ruwen Koring

Foto / autor

Překlad / Radek Diviš