Společná cesta

„Co budeme dělat o víkendu, brouku?“ slyším z úst mé přítelkyně Míši. „Nevím, máš plán?“ odpovídám.  „Co kdybychom jeli na ryby? Má být krásně, mohli bychom vyrazit? Co ty na to?“ Kolik chlapů má to štěstí slyšet takovou větu od své přítelkyně nebo ženy, která prožívá rybařinu plnými doušky a chce trávit skoro všechen čas u vody v přírodě a užívat si klid a odpočinek spojený s chytáním kaprů?

Společně ve třech
   Již při první rybářské výpravě, na kterou jsem svou polovičku vzal a seznamoval ji tam s koníčkem jménem kaprařina, mu propadla naplno. Jsem jeden z mála šťastlivců, kterým spadla do klína přítelkyně naladěná na stejnou notu, jež si místo dámských věcí pod stromečkem a k narozeninám přeje nové součásti rybářské výbavy, dokáže být několik dní v jakémkoliv počasí u vody, svou dovolenou (místo válení u moře) trávit u rybníka a mnohdy zažívat tvrdou práci, kterou rybařina přináší.

Ani já, ani Míša nemusíme zimní měsíce, a tak trávíme chladné dny prací – prostě naděláváme hodiny navíc, které pak s příchodem jara využíváme na své výpravy. Dovolené je v roce pár dnů, a tak člověku, pokud chce jezdit na delší výpravy, nezbývá než postupovat tímto způsobem. Místo klasických vánočních dárků si kupujeme rybářskou výbavu a zaslouženou zimní dovolenou trávíme (jak jinak) na rybách v teplých destinacích.

Plánování, kam a kdy vyrazíme za kapry, nás v mrazivých dnech alespoň trošku zahřívá, krátí nám zimní měsíce a přibližuje začátek jara. Těšíme se, jak společně vyrazíme na ryby. Dalším společníkem je náš čtyřnohý miláček, který s námi jezdí skoro na všechny naše výpravy. Je to dobrý hlídač a parťák!

Venku je prostě nejlépe
   Oba milujeme pohyb a přírodu, každou volnou chvíli trávíme venku a hlavně na rybách. Máme rádi svůj klid, a proto vyhledáváme místa u vody, která jsou vzdálená od ostatních rybářů, a užíváme si pohodu. Taková jarní Pálava, kde bývá oproti Vysočině odlišné počasí, nás každý rok láká ke svým břehům, kde nasáváme tu pravou rybářskou atmosféru.

Člověk ani nemusí chytit žádnou slušnou rybu a odjíždí spokojený.Hlavní je vyrazit ven a užívat si volnost, protože, jak se říká, čas strávený na rybách se do délky života nepočítá, a já to mohu jen potvrdit. Není prostě nad to sebrat po pracovním týdnu vše potřebné, vyrazit k vodě, odpočinout si a relaxovat tělo i mysl.                                                                  

Mysleme na své okolí

   Samozřejmě ne vždy je cesta jednoduchá. Dva rybáři, to obnáší o mnoho více vybavení a příprav. Nestačí jen připravit našeho čtyřnohého parťáka, který se nesmírně těší, a jak vidí svůj vak na spaní, už ví, že se pojede někam ven, a čeká u dveří nebo lehá na naše připravené tašky snad v domnění, že bychom ho mohli zapomenout a odjet bez něj. Stejně vždycky prošmejdí okolí, kde se chystáme lovit, a sežere, na co přijde! Pak skočí na lehátko, zaleze do našeho spacáku a člověk o něm neví do té doby, než rozdělá svačinu nebo zašustí první pytlík. To je venku hned a čeká, co dostane. Ne vždy je to ale výprava veselá. Proto bych rád apeloval na všechny rybáře! Nenechávejte odmotané šňůry a vlasce, nebo dokonce ustřižené montáže s háčky poházené po okolí! Toto neviditelné nebezpečí s sebou přináší veliké neštěstí pro zvířata, a to nejen pro naše čtyřnohé miláčky, kterým krmení pro ryby velice chutná, ale i pro jiné živočichy žijící podél vody. Proto prosím veškeré věci od montáží vyhazujte tam, kam patří, a myslete na přírodu okolo vody.

Jeden bivak, jedno lehátko, jeden spacák

   I takto by se dalo nazvat naše pohodlné bydlení u vody. A proč ne? Na kratších výpravách stačí jedno lehátko, jeden spacák a jeden bivak, kam si vlezeme všichni tři. Občas je to zajímavá podívaná, když po zavezení prutů uléháme společně na jedno lehátko, soukáme se do jednoho spacáku a ještě se k nám snaží dostat pes, který si samozřejmě musí najít to nejlepší místo. Ale jde to. Je pravda, že jsme oba muší váhy, a tak podívaná, jak ležíme na jednom lehátku v jednom spacáku, je k neuvěření. Tuto metodu ale máme již tak vypilovanou, že když jsem chtěl pořídit další lehátko, bylo mi to zamítnuto... prý je zbytečné, kdo se s ním bude tahat. I tak se bez problému hezky vyspíme a techniku máme naprosto dokonale „zmáknutou“. A navíc... když musíte večer zkontrolovat pruty, případně řešit nějakou jinou záležitost, je pak velice příjemné vracet se do vyhřátého spacáku. Snažíme se své vybavení co nejvíce redukovat a brát to nejnutnější, jelikož ani dodávka, kterou jsme pořídili, není nafukovací a už tak má člověk pocit, že všeho vozí strašně moc. A je úplně jedno, zda jedete na dva dny nebo na týden, stejně zbalíte skoro veškeré vybavení.

Žena na rybách? Proč ne!

   Další nespornou výhodou, proč mít ženu na rybách, je fakt, že odpadají věci, o které se jinak musíte starat. Snídaně a ranní káva, úklid nepořádku, na který nemáte čas, oběd a večeře, a když jde vše tak, jak má, žena je rybářka a ještě navíc šikovná, připraví montáže i krmení, nahodí pruty, zaveze... to je přece k nezaplacení. Nastává jen jediný malý problém, který určitě každý zná, a to je nepřítomnost u prutu v době záběru. Jistě jste to zažili. Celý den se nic neděje, nepřijde jediný záběr, a zrovna když jdete na malou nebo se kvůli něčemu malinko vzdálíte od prutů, přijde vytoužený záběr zrovna na váš prut. Pak nastává problém, co s tím? Ryba je má, nebo tvá? Ale po menší domluvě jsme došli k výsledku „můj prut – má ryba“. Padl jednoznačný verdikt a já nemohl jinak než souhlasit.

   Další pozitivum vidím v tom, že při návratu domů se staráte jen o to nejnutnější, zbytek zařídí vaše přítelkyně a to vám žádný parťák od vody neposkytne. Navíc nemusíte poslouchat, jak vaše ruce smrdí od krmení a vaše hadry jsou cítit rybinou. Domů přijedete oba smradlaví a špinaví, takže nikdo nekřičí... další nesporná výhoda k nezaplacení. To samé platí i pro plánování výprav, kdy se já starám o rybářské vybavení, krmení a záležitosti, které jsou pro rybolov potřebné, žena pak nastuduje cestu a připraví všechny potřebné věci. Vše je přichystáno, na nic se nezapomene, a navíc ještě vždy připraví chutné pokrmy, což se počítá.

Na to nesáhnu!

   Tato slova zazněla z úst mé přítelkyně už při první výpravě, když jsem z tašky vytáhl boilie Kapří guláš a Vyzutý Tonda. „Tohle žerou? To si děláš srandu?“ Po vysvětlení, že čím víc smrdí, tím víc berou, jen nevěřícně kroutila hlavou, a to jsem ještě nevytáhl z tašky různé tekuté složky a esence. Postupně si ale zvykala a po pár výpravách už to nebyl smrad, ale vůně, a bez problémů krmení brala do ruky. Zvlášť novou B17 – tu vůni si oblíbila hned po otevření prvního pytlíku, který se nám dostal do ruky, a po ulovení prvního velkého kapra už nechytá na nic jiného. Dokonce ani nenaříká, když se doma pustíme do vaření a koulení kuliček boilie, což zná snad každý. Namíchat těsto, uválet a v páře kuličky uvařit je snadné, ale vyvětrat všudypřítomný odér už tak jednoduché není a jen otevřené okno nepomáhá. Ani při tom si moje drahá polovička nestěžuje a s chutí mi pomáhá. Dostala se do stádia, kdy smrad přešel na vůni, což je krásné.

Ne vždy je to jednoduché

   Možná to všechno vypadá jednoduše a krásně, ale i tento koníček přináší spoustu poctivé práce a starostí, které za hezkými fotkami a videy nejsou vidět. Někdo říká, jak si na rybách odpočine, to ale neplatí o nás. Většinou se vracím z výprav unavený víc, než kdybych na ryby nejel. Ono vybalit veškeré vybavení zabere hodně času a energie. Přichystat všechno potřebné, postarat se o nějakou svačinu a hlavně dostat do podběráku vytouženou rybu je někdy opravdová dřina.

   Kolikrát vyrážíme ihned po noční. Ráno vyzvednu ženu a vyjíždíme třeba jen na dva dny někam k vodě. Po nahození prutů se ke spánku dostanu až kvečeru a nedej bože, když ryby začnou brát. Navíc pořizování fotek a natáčení záběrů pro tvorbu videí zabírá u vody hodně času, natož pak zpracování po návratu domů. Tvorba článku a sestříhání videa trvá i mnoho hodin. Ale je to činnost, kterou máme rádi a děláme ji společně. Baví nás užívat si tyto chvíle na sto procent. Třeba jako v červnu, kdy jsme vyrazili na jezero Bled…

   Chytáme tři dny v plném nasazení. Brzy ráno kolem 4. hodiny jsme u vody, ve 23.00 balíme pruty, přesouváme se do kempu, malá příprava na druhý den a kolem půlnoci uleháme ke spánku. O půl čtvrté ráno budíček a vyrážíme opět k vodě. Spánek chybí. Když to takhle jde tři dny za sebou, je to náročné. Ale mám vedle sebe oporu, která je stále při mně a já při ní. Pokud člověk chce chytit krásnou rybu, vytoužený úlovek, musí tomu něco obětovat. „Vstávej! Spát můžeš v zimě a v důchodu!“ Věta, kterou mě zvedá žena z postele či lehátka, a já (i když bych spal) poslechnu, protože ženy se mají poslouchat. A hlavně... za poctivou práci přijde vždy zasloužená odměna v podobě krásné ryby! A to nás baví.

Nehoníme se za kapřími velikány, potěší nás jakákoli ryba, a tak by to při rybaření mělo být – užívat si ty chvíle venku, mít radost z úlovků a trošku pozměnit i směr dnešní rybařiny. Poslední dobou se mi zdá, že míří špatným směrem. Hodně lidí závidí, šíří se pomluvy, narážky a kolikrát čtu na internetových portálech i ostrá slova mířená na určité osoby. Asi bychom se měli chovat trošku důstojněji jak u vody, tak doma při pročítání článků. Spíše upozornit na chyby a držet při sobě než šířit a psát nehezké zprávy a komentáře, které se do společné rodiny kaprařů rozhodně nehodí. Snad se to časem zlepší a přibude mladá generace lovců, kteří rybařinu dál potáhnou správným směrem. A tím je pohoda, klid a radost z chvil strávených u vody.

Další z mnoha výhod

   Další z mnoha výhod společného rybaření je, že nejste sami a někdo vám vždycky zpříjemní chvilky u vody. Zvláště pokud své úlovky dokumentujete (focením nebo natáčením), vždy se hodí drahá polovička, a když ještě navíc umí hezky fotit a natáčet, je bonusem navíc, který jistě každý uvítá.

   Samozřejmě že to byl ze začátku boj! Přimět přítelkyni, aby si sáhla na kapra, natož aby ho podržela a nechala se s ním vyfotit... Párkrát jsem ji přemlouval a strašil, že kapra musí rychle vzít do ruky nebo zemře a uschne, ale postupně se zadařilo. Při uchopení kapra dostala dvakrát malou sprchu ocasní ploutví, ale pak držela svého prvního kapra v rukou a užívala si to. Teď už je ve stádiu, kdy nemusím říkat půl slova a moc dobře ví, jak se o rybu starat a jak ji uchopit, aby jí neublížila a nezpůsobila žádné zranění. Doslova a do písmene se z ní stala rybářka, která propadla tomuto koníčku stejně jako já.

   Mám doma skvělou ženu-parťáka a pobyt v přírodě na rybách nás činí šťastnými a spokojenými. O tom přece život je! Proto se nebojte přesvědčit své přítelkyně, kamarádky, manželky a vytáhněte je k vodě, protože společná cesta je skvělá i co se rybaření týče a každý rád uvidí hezkou rybářku s krásným úlovkem nejen u vody. My to štěstí máme, jsme za to rádi a užíváme si každý den strávený společně (nejen) na rybách.

Krásné úlovky a společné chvíle u vody přejeme i vám. 

Luky a Míša

Text / Lukáš Nedělka

Foto / autor