Švédské prázdniny: Na lov přirozených ryb v jejich přirozeném prostředí

Švédsko. Drsná severská země, ale zároveň ráj rybářů. Ryby zde sice nejsou největší, ale místní rybolov má svá nezpochybnitelná kouzla. Jaká? O tom se dočtete v následující reportáži.

Už dlouho jsem se chystal napsat následující řádky. Jak to tak bývá, nejtěžší na celé věci bylo najít správné odhodlání. V klidu se posadit, zavřít oči, nechat si v hlavě plynout obrázky šumících malebných jezer, nádherné nedotčené přírody plné borůvek, brusinek, malin a najít ta správná slova pro pojmenování onoho radostného stavu mysli, který se mě zde vždy po prvním náhozu zmocní.

Rybaření v zemi Tre Kronor si mě postupem času podmanilo. Možná za to může i mé první delší seznámení s místními dravci, kdy jsem s kolegy zažil něco, co by se dalo pojmenovat štičí nirvánou…? Ať tak či onak, pokud se mě někdo zeptá, kam by měl vyrazit na ryby, moje odpověď je jednoznačná. Jeď do Švédska! Nabízí totiž nepřebernou paletu různých typů revírů, které většinou sestávají z několika jezer, jezírek, průtočných jezer i úseků na řekách a říčkách. Z tohoto poměrně dlouhého seznamu je celkem patrné, kolik možností pro rybářské vyžití se zde člověku naskýtá.

Na celé věci je asi nejzajímavější fakt, že ve valné většině revírů – mimo pstruhová jezírka – jde o přírodní ryby a jejich přirozený stav. I proto mají pro mě úlovky z těchto vod ten nejvyšší koeficient uspokojení. Jsou zde nádherně zbarvené štiky, které sice kvůli své tělesné konstituci nikdy nebudou figurovat v seznamu rekordů a ani velcí okouni zde nedosahují takových hmotností jako na holandských nebo španělských revírech, ale o to při rybaření na švédském severu nejde. Čím dříve člověk tento stav pochopí, tím více se bude radovat z každého záběru, souboje a návratu svého protivníka zpět do rodného živlu. Pak totiž s čistou hlavou a vyrovnanou myslí ve správný okamžik navlékne do závěsky tu pravou nástrahu a svatý Petr ho odmění. Právě to na rybaření ve Švédsku miluji! Málem bych zapomněl: ještě jsem tady díky svým cestám potkal úžasné lidi, kteří dnes už v podstatě patří do mé rodiny.

Prázdniny předloňské

Výlet do letního Švédska spojený s návštěvou revíru Hällesjö v kraji Jämtland, vzdáleném cca 5 hodin plynulé jízdy od stockholmského letiště Arlanda, byl v mnoha ohledech velmi příjemný. Stylové ubytování v apartmá domku Klockars potěšilo nejen oko, ale přesvědčilo i svým pohodlím. Pěkné aluminiové lodě s funkčními motory a vstřícní majitelé, bydlící v sousedním domě, nám opět vytvořili bezvadně fungující rybářské zázemí. Známé místo nás přivítalo lehkým letním deštěm. Proti loňsku byly ale teploty pohybující se v rozmezí 12-22 °C příjemné. První dva dny jsme se museli opět na vlastní kůži přesvědčit, že letní rybaření na trojlístku průtočných jezer bude i tentokrát tvrdým oříškem. Poté, co se nám ve dvojici podařilo ulovit jen kolem 15 štik a pár menších okounů, jsme se rozhodli zkoušet po zbytek pobytu štěstí na lesních jezerech a jezírkách, kde je rybaření v tuto roční dobu přece jen o trochu snazší i úspěšnější.

Hned první brzké ráno v terénu na Bjursjönu nám dalo za pravdu. Odměnou pak bylo několik krásných energických štičích záběrů a jedna ztracená ryba kategorie +105 cm. Bohužel šlo o jedinou velkou štiku, kterou jsme měli během pobytu na prutu. Z celkové statistiky 125 ulovených štik neměřila žádná přes 90 cm, což celkem kopírovalo loňskou výpravu. Překvapení se tedy nekonalo, i když jsme tomu dali skutečně maximum času.

Na úkor štik jsme bohužel trochu šidili okouny, kteří nás ale nakonec šťastně odměnili čtyřlístkem krásných ryb: 42, 42, 44 a 47 cm. Celkové skóre štiky vs. okouni ve dvou rybářích skončilo plichtou 125:125. Nástrahy fungovaly standardní, na štiky tedy 15cm Storm WildEye Seeker Shad, Storm WildEye Swim Shad (14 a 16 cm), různé gumy v barvách FT, pstruha a v modro-oranžových odstínech. Logicky bez odezvy zůstaly veškeré jerky a povrchové nástrahy, protože se ryby zdržovaly ve větších hloubkách. Vyloženě úspěšné byly malé wobblery, jako například Rapala Scatter Rap Tail Dancer v délce 9 cm a trochu větší kombinace wobbleru a gumy 13 cm Daiwa Prorex Hybrid. Na okouny nejvíce platily menší wobblery a štíhlé gumy SPRO Komodo Shad v délce 9 cm.

V Klockars jsme byli opět nadmíru spokojeni. Ubytování je příjemné a celková konstelace revíru nabízí mnoho možností i variant rybolovu. Některá lesní jezírka jsou navíc stranou veškeré civilizaci a není tady žádný velký rybářský tlak. Užili jsme si klidu, čistého vzduchu, sladkých malin, borůvek, ale i zimních čepic. Rád se do Hällesjö opět podívám, moc se mi tu líbilo.

Prázdniny loňské

V loňském roce jsme se s kolegou Láďou vydali vstříc novým dobrodružstvím a namířili si to směrem do Laponska. Při projíždění kolem Hällesjö a následně Lesjönu mi to nedalo a zavolal jsem jeho majiteli. Pozvání na téměř rodinnou večeři nešlo odmítnout, a tak jsme se opět po několika letech vrátili na místo, kde vše začalo. Naštěstí náš cíl výpravy – jezero Bellvikssjön, nacházející se nedaleko městečka Dorotea – neležel daleko odtud, a tak jsme nakonec vše v pohodě zvládli.

Následující ráno nás v Doro Camp Lapland probudil déšť. S naším příjezdem se letní počasí opět kamsi odporoučelo a nás přivítal 12stupňový standard, na který jsme si už postupně zvykli. Daleko větší problém pro následující dny rybaření ovšem představoval vydatný déšť, o kterém se náš průvodce Lennart vyjádřil svou lámanou angličtinou jako o shit weather. A v reálu to bylo ještě horší, než ukazoval rozbitý displej jeho telefonu. Po příjezdu k jezeru a nalodění jsme se s Lennartem na kapitánském sedadle vydali na prvotní průzkum revíru. Než se nám podařilo dojet do první zátoky a nahodit, strhla se taková průtrž, že jsme po hodině marných pokusů raději zamířili ke břehu a schovali se v lese. Když jsme si dodali odvahy, vypláchlo nás to za chvíli znovu. V podobných sekvencích probíhal den až do pozdního odpoledne, kdy Lennart s drkotajícími zuby prosil, jestli bychom už nemohli jet domů usušit se. Výsledek našeho snažení byl žalostný. Bohudík předpověď na další dny už slibovala rozumné počasí.

Kladná předpověď se naštěstí vyplnila a my zažili na Bellvikssjönu i několik okamžiků, kdy bylo možné chytat v tričku s krátkým rukávem. S Lennartem jsme absolvovali ještě jeden celý den na vodě, který se celkem povedl, a pak jsme už zkoušeli štěstí na vlastní pěst. Bohužel nás neustále sužovalo počasí. Po období deště přišlo období větru, který nám vůbec nedovolil vyjet na hlavní plochu, a tak jsme byli nuceni lovit relativně za větrem za hradbou ostrovů a ostrůvků. Nebylo to úplně ono, ale nevzdávali jsme se a snažili se nalézt úspěšný recept. Ryby totiž nebyly zřejmě kvůli neustále kolísajícímu tlaku úplně při chuti, což se každý den projevovalo dlouhými pasážemi bez záběru, které vždy vystřídala chvilka s několika úlovky. Přejezdy mezi jednotlivými vytipovanými místy jsme využívali k trollingu a častému střídání nástrah, poobědový čas pak k lovu okounů v průplavech mezi ostrovy.

Sám za sebe musím říct, že rybářsky mě Bellvikssjön nadchnul, protože i přes veškeré překážky, jež nám do naší rybářské cesty příroda postavila, se nám podařilo ulovit několik pěkných ryb atakujících metrovou hranici (98, 98 a 97 centimetrů), poměrně dost ryb mezi 60 až 80 centimetry, několik slušných okounů a ve finále všemu nasadil korunu Láďa úlovkem výstavního jezerního pstruha.

Mezi nástrahami se nenašla žádná, o které by se dalo mluvit jako o rozdílové. Při trollingu jsme používali větší i menší modely wobblerů různých značek, to samé platilo i pro gumové nástrahy. Jediné, na které přišel snad jen jeden záběr, byly povrchové nástrahy. V úvodu jsme skutečně váhali, co zvolit. Postupem času, když se nám podařilo v revíru více zorientovat, to bylo trochu snazší, ale členitý terén s neustálým kolísáním hloubek vyžadoval velkou flexibilitu a ochotu nástrahy často měnit. Snad i proto každá z velkých ryb zabrala na něco jiného (9centimetrový wobbler, 27centimetrová guma a 13centimetrový jerk). Jinak ale vcelku nezklamaly ověřené barvy (modro-stříbrná, stříbrno-šedá, oranžovo-stříbrná) a přírodní vzory (pstruh obecný, štika, okoun). Menších ryb se nejvíce chytilo na wobblery, následovaly gumy a až na samotném konci skončily spinnerbaity a třpytky.

Když byli při chuti okouni, brali prakticky cokoliv. Jediným limitem byla velikost nástrah. Gumy nad 10 centimetrů už atakovali jen sporadicky a téměř bez šance je zaseknout. Opět se osvědčily štíhlé gumy SPRO Komodo Shad v délce 9 cm, na které jsem prakticky na každém švédském revíru ulovil pěkné okouny. Větší ryby atakovaly i imitace raků, ale v případě volby této nástrahy bylo záběrů oproti klasickým gumám jen několik. 

Návštěva jezera Bellvikssjön opět potvrdila obrovský rybářský potenciál této oblasti. V kombinaci s možnostmi ubytování patří tato lokalita vzhledem k dojíždění autem k vodě mezi ty složitější, všechno ale vynahradí nádherně členitý revír. Ubytování v kempu bylo příjemné, jeho majitelé jsou ochotní a vstřícní lidé. Speciální poděkování patří místnímu rybářskému průvodci Lennartovi za jeho pomoc, ochotu, dochvilnost, rady i tipy a naprosto famózní obědy. Skutečně skvělý servis!

Závěrem

Příští rok se do Švédska, pokud to situace dovolí, vydávám trochu dříve, abych opět po letech zkusil trefit začátek sezony. V plánu je Lesjön a také návrat na Bellvikssjön. Asi je zbytečné zdůrazňovat, jak moc se zase těším...